Každý rok všichni účastníci letního tábora na Šancích opouštíme naši oblíbenou základnu po 14 dnech parádních zážitků velice neradi. Se smutkem v srdci (ale vidinou dlouhého spánku a teplé vody) máváme posledním rodičům odvádějících si své unavené ale šťastné ratolesti domů. Podzimní po-táborový sraz znamená vhodnou příležitost k setkání větší poloviny dětí i vedoucích z tábora. Děti mají v tuto dobu jedinečnou možnost bydlet v chalupě, do které nemají během tábora přístup a opět ochutnat domácí, od srdce vařenou stravu naší sluníčkové kuchařské dvojice Zdenička a Lajošek. Tento rok jsme dětem dopřáli pohodlný odvoz auty z Ostravice, večer pro ně byla nachystaná pizza, zpívání s kytarou a strašidelná prohlídka tábora. Sobotní krásné počasí a letní teploty nás přesvědčily o dobré volbě projít se po Beskydech. Děti vyfasovaly Májku s rohlíkem a vyrazili jsme na cestu, která měla být odměněna hutným vývarem a kofolou na chatě Charbulák. Jak jsme se nakonec bili o kousek rohlíku s Májkou, když jsme zjistili, že jediná hospoda v sobotu odpoledne na trase Gruň - Švarná Hanka není otevřena, to asi popisovat nemusím. Každopádně o to více nám po návratu chutnala sekaná s bramborem a ovocný kompot I když nedělní počasí si vzpomnělo, že je podzim, strávili jsme dopoledne hraním společenských her a po obědě se vydali na cestu domů. Doufám, že tak jako já, byli všichni spokojeni a šťastní 

Kač Andrlová - ta, co to měla tentokrát na povel ! Pohov!