Poslední červencový den jsme se jako už tradičně vydali  na druhý turnus našeho tábora na základně Šance – Řehucí. Účast byla letos velmi silná, autobus doslova praskal ve švech.

První den vše vypadalo malebně a jednoduše, děti jako obvykle obsadily stany, tentokrát ti nejmenší trpaslíci ukořistili i srub Medvědí, vydali se na procházku k potoku, seznamovali se při seznamovacích hrách a plynule vše pokračovalo až do nástupu druhého dne. Takové klidné dva týdny  to mohly být – kdybychom se neutábořili zrovna na asteroidu B612 a to zrovínka když se ze svého putování vrátil Malý Princ. Na svém asteroidu totiž nenašel Růži, jak očekával, ale jen převrácený poklop a vzkaz, že se ho vydala hledat. Copak jsme mohli Malého Prince nechat hledat samotného?

Rozdělili jsme se tedy do pěti družinek a vydali se na pouť po různých planetách po stopách Růže.

Kromě putování za Růží jsme se ale bavili i jinak. V prvním týdnu nás navštívili pracovníci Červeného Kříže s přednáškou o poskytování první pomoci i s praktickou ukázkou. Děti si tak mohly vyzkoušet ošetření zlomenin, a jiných zranění a dokonce i nácvik resuscitace na figuríně.

Protože nás cestování po planetách zmohlo, odpočinuli jsme si jeden den od putování a vydali se na výlet. Cíl jsme si stanovili vysoký. Vlastně nejvyšší. Nejvyšší horu Beskyd – Lysou Horu. Počasí nám přálo a také hojná úroda borůvek po cestě zpříjemnila cestu nahoru i dolů. Téměř všechny děti se vrátily celé modré od borůvek.

Jako každý rok, i letos jsme v sobotu zapálili tradiční táborový oheň a program oživili již osvědčenou soutěží Šance má talent. Děti si připravily program – jednotlivě i po skupinkách a s tímto programem se snažily přesvědčit porotu a diváky o svém talentu. Tento úkol děti splnily beze zbytku – jeden výstup překonával druhý a souboj byl velmi těsný. Vyhrál nicméně ten nejlepší. Nebo že by se jen porota bála, že by soutěžící v případě nepříznivého bodového výsledku rozlomila holou ruku i je, tak jako to udělala s taškami na střechu?

Příjemný víkend zakončily nedělní návštěvy rodičů, které již tradičně, nebyly do tábora vpuštěny dřív, než bylo umyto nádobí po obědě. Děti celé odpoledne nadšeně vyprávěly rodičům své zážitky z prvního týdne a u nemalé části rodičů bylo možné pozorovat zasněný výraz, jakoby se sami vrátili do dob svých táborů.

Ani druhý týden nebyl chudý na zážitky – navštívili nás hvězdáři z Beskyd. Škoda že nám nevyšlo počasí – mohli jsme se podívat dalekohledem na hvězdy a třeba bychom našli Růži dřív. Navíc je noční obloha v Beskydech dechberoucí. Hvězdáři ale měli nachystaný náhradní program, noční oblohu nám promítli na plátno, udělali přednášku a popsali vše, co jsme mohli na vyjasněné obloze vidět v následujících dnech. Děti špatné počasí netrápilo, program se jim líbil i tak, o čemž svědčí množství dotazů, které po přednášce padaly málem do rána.

Ve čtvrtek se děti ocitly na poslední planetě – Zemi. Po té se vydaly na velkolepou pouť za pokladem. Protože však letošní skladba táborníků zahrnovala velkou spoustu malých trpaslíků, byla i trasa uzpůsobena těm nejmenším a nebyla ani časově, ani technicky příliš náročná. Tak jako během celého putování, i na honbě za pokladem děti luštily zprávy a plnily úkoly. Téměř na konci pak museli zdolat Niagarské vodopády – slaňováním lanovkou.

A jak že to nakonec dopadlo? Nebudu vás napínat – děti Růži našly a opravdu pořádně to oslavily. Všichni zamilovaní proto poslední den měli možnost říct si své Ano při svatebním obřadu, děti si nacpaly bříška při závěrečném rautu a následně vše vytancovali na poslední diskotéce.

Následující – opravdu poslední – ráno probíhalo jako obvykle. Úklid, odvoz věcí, rozdání placek a dalších dárků na památku, slzičky a sliby, že se zase brzy uvidíme.

A taky že uvidíme! Na srazu nebo na jiné Ještěrovské akci. Nebo zase příští rok.

Petr Hrbáč, 
hlavní vedoucí 2. turnusu