Tak to máme opět za sebou. Ještě jsme ani nestihli vysypat všechno jehličí ze všech tajných záhybů(osobně jsem dnes ráno vytáhla další větvičku ze svetru, který na Šancích ani nebyl). Jako každý rok, i letos nám tábor utekl jako voda a skoro by se zdálo, že doznívání je delší, než táborsám (doufám jen, že toto neplatí na návyk na latrínu).Pojďme si ten tábor trochu připomenout.Vyrazili jsme o krásně slunečné sobotě v počtu 35 dětí, 5 instruktorů, 8 vedoucích, 1 kuchařka a 0psů. Skladba letošních dětí byla hodně pestrá, přivítali jsme mezi sebou spoustu nováčků a tentokrát ne úplně maličkých. V tomto roce jsem se při celotáborové hře ocitli na ostrově Madagaskar, škoda jen, že zrovna v deštivém období roku. Horké počasí bylo během celého tábora prokládáno prudkými bouřkami a dešti, počasí nás vskutku nešetřilo a první hlučná průtrž mračen přišla ještě první den odpoledne. Jako správní obyvatelé Madagaskaru jsme se však rozhodli nenechat zastrašit počasím a tábor si užili naplno – dokonce jsme se zvládli vrátit k činnostem, které byly několik let posunuty do pozadí. Například jsme po dlouhých letech uzlovali (ještě že tak, dokonce ani někteří vedoucí základní uzly neovládali). Bohužel se nám v letošním roce nepoštěstil výlet právě kvůli Madagaskarskému podnebí, počasí se ale slitovalo alespoň na táborák, který jsme si užili tak, jako nikdy předtím díky úplně novému konceptu programu u táboráku. Děti se otrkaly neuvěřitelně brzy, takže už v prvním týdnu bylo vše tak, jako bychom na Šancích byli už léta, v druhém týdnu se z nás všech stali právoplatní občané státu Šancegaskar. Možná to bylo tím, že v pátek nás přepadlo nepřátelské hejno tučňáků – chtěli nám ukrást letadlo – a naše děti je všechny pochytaly a uchránily si své teritorium. Ani v druhé polovině tábora se počasí neumoudřilo, takže vše pokračovalo v podobném duchu. Otestovali jsme kvalitu celt, gumáků i pláštěnek dosyta, ale jako by to někdo tam nahoře věděl, závěr tábora byl opět krásný. Jak už velí tradice, rozloučili jsme se s táborem ve velkém stylu diskotékou a rautem. Navzdory pozdní večerce ale nebyl ráno prostor pro vyspávání – hned od budíčku běhali všichni kolem jako včeličky, aby byl tábor krásně uklizený – nebo pro to, že když se zastavíte, začne vám to být líto?